EKOLOGICKÉ DĚTSKÉ HŘIŠTĚ

  Ekologická dětská hřiště

Nemůžeme žít bez přírody. Přírodu potřebujeme k tomu, abychom se cítili dobře. Nicméně stále více lidí se přírodě odcizuje. Kdo dnes ještě ví jaké to je cítit písek či trávu pod bosýma nohama? Kdo ví, jaké plané rostliny jsou jedlé či jedovaté a kdo ví, který druh hmyzu nám může dát žihadlo a který je naopak neškodný? Mnozí z nás máme rádi filmy o přírodě, ale bojíme se ve volné přírodě, kde můžeme zabloudit nebo se setkat z různými neznámými zvířaty. Pravidelný kontakt s přírodou už pro většinu z nás není samozřejmostí. Zejména to platí pro děti, které vyrůstají ve velkých městech.

Jak můžeme zabránit takovému odcizování přírodě? Jednou z možností je nabídnout dětem větší kontakt s přírodou. Agentura GAIA zahájila například projekt, během něhož bude obyčejné dětské hřiště mateřské školy v Karafiátové ulici v Klatovech postupně přeměněno v zelenou zahradu, kde si děti budou hrát, poznávat přírodu a učit se. Do projektu jsou zapojeni učitelé, děti i jejich rodiče. Děti jsme požádali, aby nakreslily jakou zahradu by chtěli mít a rodiče jsme pozvali na prezentaci projektu.

Co se dosud udělalo? Z větší části byl odstraněn beton a nahrazen trávou, železná zařízení byla nahrazena velkými kameny a terénní úpravou podle návrhu zahradního architekta Václava Weinfurtera. Houpačka a žebřík byly upevněny k velkému stromu a připravuje se stavba skluzavky na jednom z kopečků. Používají se přírodní materiály, které nabízejí velké možnosti při hraní. Děti mají rády jak velký prostor, kde si mohou hrát společně, tak i malou chatku, ve které mohou cítit jisté soukromí. Chtějí na hřišti najít vzrušující místa, keře, za kterými se mohou schovat, malý rybníček s pozvolnými břehy, kde mohou pozorovat ryby i záhon s květinami a motýli. Ještě mnoho se musí udělat. Tmavé thuje budou nahrazeny keři, které pokvetou a ponesou ovoce, část hřiště bude zařízeno jako louka s planými rostlinami, které přilákají motýly, vážky, vosy, včely, čmeláky a další hmyz. Keře na hřišti umožní ptákům stavět hnízda, v zahradě najdou i dostatek hmyzu, aby mohli nakrmit svá mláďata.

Nové hřiště musí dětem nabídnou změnu a nikdy vlastně nebude dokončené. Důležité je, aby se na něm děti cítily bezpečně. Samozřejmě učitelé nemohou vždy zabránit, aby dítě neupadlo, nepíchlo se o trn nebo bylo bodnuto hmyzem, ale to vše patří k jeho výchově a má možnost získat zkušenosti a poznat své hranice.

Finanční podporu na úpravu hřiště poskytlo město Klatovy a Nizozemské velvyslanectví v Praze (program MATRA/KAP).

Abraham Mabelis (ekolog)
Altera, Wageningen


Projekt realizuje Agentura GAIA

KURAS - O MOCI A MOŽNOSTECH V ČASE A ČESKÉM PROSTORU

Ženy a muži – věčné téma

O moci a možnostech v čase a českém prostoru

s britsko-českým spisovatelem Benjaminem Kurasem

Pane Kurasi, nedávno se v českých novinách objevily Vaše články, ve kterých se vyjadřujete k ženám a mužům. Pochopila jsem správně, že byste rád, aby se ženy ujaly moci, neboť muži jinak tento svět zničí?

To ano, jenže k moci potřebujete hodně silnou hroší kůži. Doporučoval bych rychle ji pěstovat. Čímž nemyslím bezohlednost, nýbrž emoční anestézii. Prostě věci a lidi nebrat moc vážně, nenechat si je lézt pod kůži. Hlavně ne ty mužské. Jakmile ji budete mít, moc se vám poddá a muži vám ji rádi předají. Necítíte, jak jsou už z ní unavení a jak by se jí rádi zbavili, kdyby to nepokládali za pokoření a porážku a kdyby neměli strach, že je budete vy pokládat za slabochy? Vymyslete pro svoje muže něco, co by jim dávalo pocit mužnosti, uspokojení a užitečnosti a nechte je se v tom svobodně piplat. Nekecejte jim do toho, nesekýrujte, neopravujte, nepomáhejte a nehecujte je k potřebě se před vámi vytahovat. Muž je člověk jeskynní, potřebuje si často do jeskyně zalézt, mudrovat a tvořit něco záhadného. Že z toho málokdy vyleze co kloudného, je částečně tím, že ho vyrušujete, než něco stačí dotvořit. Pak se nedivte, že se vzteká a nic jiného než moc mu nezbývá. Zkuste se aspoň část času soustředit na něco jiného, než na mužské a jejich problémy či nedostatky.

Krásná teorie. V praxi Vám doložím - jen z vlastního života trochu jinou zkušenost. Několik let jdu svoji cestou. Organizuji to, co považuji za důležité, obklopuji se lidmi, kteří jsou pozitivní, konstruktivní, mám koníčky, ze kterých se těším. Co se manžela týče čelím stálé kritice, hodnocení, žárlivosti, “podmínkám”… Zašlu to tak daleko, že je žádost o rozvod u soudu. Přičemž většinu našeho společného života, po nastěhování se do čtyřpokojového bytu byl “zalezlý” ve své “jeskyni”. Jak to, že není rád, že se soustředím na něco jiného než na něj?

Do existujících a dosud nezakončených vztahů, které se mě přímo netýkají, zásadně nekibicuji.

Moc je sice gramaticky rodu ženského, nicméně prakticky je tvrdá, mužská, hierarchická a soutěživá. Jak si v této hře dokážete ženy - ta milá, přátelská, laskavá, sdílná stvoření představit?

Snadno. Stačí číst Margaret Thatcherovou a cokoli o ní.

Je považována za tvrdší než všichni muži dohromady.

Ne nadarmo se o ní říkávalo, že mezi britskými politiky ona jediná měla koule.

Co odpovíte, když Vás někdo označí za feministu?

Ze všech těch “-istů”, za které mě už různí lidé označili, to pokládám za nálepku nejlichotivější.

Ve své knize “Češi na vlásku” píšete o českých ženách a servisu, který poskytují mužům. Ten servis je v Čechách od žen očekáván, jak je tomu v Británií a jak je tomu u Vás osobně?

Britové ve svých ženách nehledají služky, nýbrž kamarádky. Taky se jim moc nepiplají v emocích a nepřikazují jim, co dělat – a to je vzájemné. Oba si vzájemně mnohem víc tolerují prohřešky, poklesky a pitomosti a nedělají z nich velké drama. Středoevropanovi to může připadat trochu plytké nebo povrchní, ale to je jenom zdání. Berou to spíš jako komedii než melodrama. Hodně se při tom chechtají. Teda při tom, myslím skutečně při tom. A jak že je tomu u mě osobně? Jak kdy. Jsem muž poměrně přizpůsobivý a snažím se vyhovět. Ten český servis nevyžaduji, ale když se mně nabízí, nebráním se mu, abych neurazil.

Roztomilé. Nebráníte se servisu, abyste neurazil. To mi připomíná přístup šéfů nadnárodních koncernů, kteří, když se někde nabízí nezprivatizovaná voda, nevytěžené zlato, nezastavěná plocha, tuto šanci prostě využijí. Zahraniční investoři by Českou vládu urazili, kdyby o naši zem nejevili zájem.

Jinak je moc sympatické, že se Britové při tom chechtají. Jaký vliv přisuzujete atmosféře a prostředí, které nás obklopuje a každodenně na nás působí? Měl byste odvahu žít v dnešních Čechách? Myslíte si, že byste neztratil smysl pro humor?

Každodenní prostředí má vliv mohutný, jenže nesvádíme tím zase odpovědnost za sebe na někoho nebo něco jiného? Jako že to prostředí se vytváří samo od sebe? Odvahu žít nejev v Čechách, nýbrž i na Moravě, jsem ztratil v roce 1968 a dosud se mně nevrátila. Takže jsem vlastně zbabělec. Ten dlouho pracně piplaný humor tam ztrácím přibližně šestého dne každé návštěvy. Takže nemohu vyloučit, že nežít třicet tři roky v Británii, byl bych asi člověk nudný.

Kde si myslíte, že by ženy už tak přetížené, měly brát čas na další společenskou roli, kterou jste pro ně vymyslel?

Ten čas by se dal ušetřit na těch dlouhých hodinách a dnech sebepochybování, přizpůsobování a snah dělat věci po mužském způsobu, teda tak, aby mužským konkurovaly. Tam je ta největší ztráta času.

U žen určitě. Ale mužům by trocha sebepochybování a přizpůsobování se neškodila. Nemyslíte?

Nesmírně by prospěla i poučila. Vřele doporučuju.

Dívčí válkou se ke společenské změně asi nedopracujeme. Co kdyby se muži trochu umírnili ve svých společenských ambicích a naopak přidali, co se týče domácích povinností a prací, které z nějakých záhadných důvodů nezahrnují do HDP?

No vidíte, a už jste zase vedle. Samé co kdyby. Už zas čekáte od mužů, že udělají tohle či tamhleto a vystříhají se onoho. Touto samotnou maličkostí jim odevzdáváte moc. Moc nezískáte tím, co někdo jiný udělá či neudělá, nýbrž tím, co uděláte nebo neuděláte vy. Když vás něco dělat netěší, tak to nedělejte. Jak se s tím mužský vypořádá, je jeho problém.

Jaké zase? Kde jsem byla vedle? Když mě netěší umývat WC po mužích, tak ho neumyji. Když mě netěší vynášet po mužích odpadky, tak je nevynesu, když mě netěší po mužích uklízet binec, tak ho nebudu uklízet. To radíte. Mužským je bordel úplně lhostejný. Vždyť se podívejte všude kolem, tam, kde ženy nestačí svými možnostmi dávat věci do pořádku. Projděte se po pražské ulici za turistickou zónou. Pokochejte se asfaltem, betonem a všude přítomnou špínou. Mužský se s tím vypořádá, ale mně to vadí. Děti v tom vyrůstají, mládež je tím deprimována… Získám moc tím, že vezmu smeták a budu uklízet?

Problémy je lepší řešit teprve, až nás přejde zahořklost, třebas i oprávněná. Dokud jí dovolujeme nás ovládat, každý pokus o řešení vytváří nové problémy. Což nabízím jako odpozorovanou zkušenost, ne jako moralistní kázání.

Stal jste se čestným členem občanského sdružení Agentura GAIA. Jaké jsou Vaše motivy?

Ukecala mě k tomu jedna zajímavá ženská. A doufám, že se tam naučím něco nového.

V rámci tohoto občanského sdružení probíhá projekt “Čas je život” o rovných příležitostech ve vztahu k času, který muži i ženy mají pro sebe a pro službu veřejnosti a svému nejbližšímu okolí. Vy si opravdu myslíte, že máme stejnou startovací čáru, stejné podmínky?

Nemáte, ale o to máte větší šance to někam dotáhnout. Když se podíváte na seznam těch nejúspěšnějších lidí všech dob, zjistíte, že většina z nich měla horší začátky než jejich konkurenti. Když začnete zkoumat, jak se jim to podařilo, zjistíte, že právě ty nevýhodné podmínky je přinutily vytvořit si sebekázeň či rutinu, která jim pak usnadnila vydržet v tvrdých podmínkách a nevzdávat naděje. Tvůrce vesmíru odjakživa fandí zotročeným, utlačovaným a ponižovaným. Kdo nevěří, ať si přečte Exodus, ten od Mojžíše.

Jaké vzory samostatných žen byste vedle Margaret Tchatcherové ještě mohl doporučit?

Desítky bych mohl hned tak třepat z rukávu. V Anglii třeba Lady Godiva v 11. století. Její manžel byl vydřiduch, který ždímal poddané na daních a ona na protest proti jeho vysokým daním projela na koni městem úplně nahá s dlouhatánskými vlajícími vlasy. Vyhrála a daně se poddaným snížily. Anglický malířský romantismus 19. století si ji rád brával jako jeden z populárních námětů. Přes půl tisíciletí předtím taktéž v Británii Lady Bodicea, keltská vojevůdkyně, která Římanům zatápěla nejmíň tak, jako Žižka křižákům. Ve Francii Johanka z Arku. V biblických dějinách Ester, která zachránila národ před pogromem. V moderní době tucty skvělých spisovatelek, od sester Bronteových přes Agathu Christie po J.K.Rowling. Ze světových političek se Thatcherové vyrovnají Golda Meir a krásná pani Banadaranika, za jejíž vlády se chlapi na Srí Lance ještě nevraždili, protože z ní měli vítr. Z duchovních osvícenkyň Madame Blavatsky. Kolik na ně ještě máme místa? Jak vidíte, já ten feminismus mám dobře vymakaný.

To vidím. Kolik procent z celkové populace jsou samostatné ženy? Vyšla v Čechách encyklopedie sto lidí, kteří nejvíce ovlivnili svět. Není mezi nimi ani jedna žena. Znáte Eunušku od Germaine Greerové a Globalizovanou ženu od Christy Wichterich?

Ženy ovlivňují svět nenápadněji, zato ale důkladněji. Taky mají větší smysl pro pospolitost než touhu po osobní slávě. Asi se už nikdy nedovíme, kolik z práce Curieových bylo od Joliota a kolik od Sklodowké. Ale chcete-li příklad, kde ženy přispěly, právě svým smyslem pro pospolitost, k upevnění demokracie a občanských práv, vezměte si sufražetky. Greerovou znám už desítky let, dnes ale i ona tu svou stěžejní knížku pokládá za zastaralou, alespoň to na veřejnosti tvrdívá. Wichterich neznám, ale dávám si ji na seznam povinné četby. Ze všech žen, o kterých vím, globalizaci asi nejlíp rozumí Anita Roddick. To je jedna z nejúspěšnějších a nejetičtějších podnikatelek, zakladatelka globálního businessu ekologické kosmetiky Body Shop. Jenomže ta se spíž zabývá planetou celkově, než ženou výlučně. Taky se proslavila rčením, že za každou úspěšnou ženskou stojí muž bez mindráku. Tím myslela hlavně svého manžela, který jí pomohl podnik postavit na nohy, ale všechnu slávu ponechal jí.

V čem byste mohl jít českým mužům příkladem nejen slovy, ale i činy?

Nechci být nikomu žádným příkladem. Každý ať se s tím potýká sám.

Děkuji mockrát. Moc hezky se s Vámi povídá. Tím jste, myslím, dost velkým a dobrým vzorem. Většině českých mužů bych takovéto otázky vůbec nemohla položit. Marie Haisová

Děkuji i já. Většině českých žen bych se neodvážil na takové otázky odpovědět.

Benjamin Kuras

Narozen 4.4.1944 Zlin, od roku 1947 Olomouc, kde žil do konce studia anglistiky na UP v roce 1967. Od roku 1966 literárně přispíval do rozhlasových pořadů ČR Ostrava. V roce 1968 půl roku redaktorem anglického vysílání Československého rozhlasu Praha. V září 1968 emigroval do Londýna, v roce 1969 nastoupil do české redakce BBC World Service, kde pracoval 5 let na plný úvazek, a ještě do roku 1989 jako pravidelný externista, už na volné noze jako spisovatel a překladatel. Britský občan od roku 1974.

První Kurasovu anglickou rozhlasovou hru Anthony and Francis Are Alive vysílala BBC v roce 1976 a měla řadu repríz v překladech v Německu, Itálii a Izraeli. V roce 1977 londýnské divadélko Soho Poly uvedlo jednoaktovku Friday Murder, kterou později převzal rozhlas BBC, několik německých rozhlasových stanic, Itálie, a izraelský rozhlas. Díky své hlavní postavě, londýnskému Davidu Goldbergovi, se tato hra na návrh rozhlasových dramaturgů německých a izraelských stala základem pro sérii 6 detektivek, z nichž tři Kuras napsal na zakázku a pro světové premiéry izraelského rozhlasu v letech 1983-85.

Friday Murder (BBC 1977)

Blasting in Progress (Israel 1983) - Český rozhlas ji vysílal pod titulem Pozor třaskaviny v roce 1998

Milk and Honey (Israel 1984)

Russian Salad (Israel 1985)

Goldberg, New York (Saarbruecken 1988)

The Golden City (Saarbruecken 1997)

Celkem se Kurasovi hrálo 15 her v šesti zemích.

Od roku 1990 Kuras přispívá do českých periodik: Respekt, Bajt, Český deník, nejnověji Lidové noviny a Profit. V pražských nakladatelstvích Baronet, Linde a Evropský literární klub vydal tyto knihy:

Czechs and Balances
Češi na vlásku
Business je byznys
Anglie je na houby
Jak přežít padouchy
Nebýt Golema
As Golems Go
Je na Marxu život?
Is There Life on Marx?
Deník viruse aidsu (2001)
Pryč s prašivkami (2001)
Antonín a František jsou naživu (20010

Marie Haisová

Narodila se 12.4.1951 v Klatovech. V roce 1971 absolvovala Střední ekonomickou školu v Klatovech, dva roky studovala na Lidové konzervatoři a v 1973-1978 soukromě studovala tomistickou filozofii. V devadesátých letech absolvovala několik vzdělávacích kurzů a v roce 1998 ukončila Master of Business Administration (M.B.A.) na Sheffield Hallam University.

Pracovat začala v roce 1968 jako sekretářka obchodního náměstka v Kozaku Klatovy. V letech 1970-1979 byla referentkou v Pozemních stavbách Praha. Poté byla až do roku 1988 v domácnosti, vychovávala syny Jana (1979) a Petra (1983). Uklízečka v mateřské škole (1988-89). Sekretářka v osobním sekretariátu prezidenta Václava Havla (1990-1992). Pak asistentka náměstka generálního ředitele České pojišťovny (1992). Plně se začala věnovat ochraně životního prostředí jako ředitelka Kanceláře Zeleného kruhu (1993-1997), ředitelka Nadace Sue Ryder (podzim 1997), nyní jednatelka vlastní nevládní organizace, Agentury GAIA, kde se věnuje programům Zeleň je život, Ženy a životní prostředí, Peníze nebo život.

Je realizátorkou těchto projektů:

“Zelený dům” – kampaň za vyjmutí DDM a sídla ekologických iniciativ z privatizace (1994)

“Zelená střecha” (1995)

“Zelená obec” - výsadba stromů na různých místech Prahy (1996-2001)

“Růže mezi trním” – mezinárodní konference o významu žen v politice (1997)

“Libkovice zdař bůh” – analýza situace v severních Čechách (1996)

“Pověz, kdo je nejkrásnější I” – přístup politiků k otázkám životního prostředí (1996)

“Peníze nebo život” – mezinárodní konference o alternativách ke konzumnímu způsobu života (1996)

“Ekologická cesta do společné Evropy” – vzdělávací programy pro školy (1999)

“Život není na prodej” – mezinárodní konference na téma “Ženy, děti, příroda jako alternativa k politice WB, IMF a WTO. (2000)

“Čas je život” – informační a osvětový projekt na téma rovných příležitostí (2001)

“Znáte svůj prostor?” - rozvoj komunitní a sousedské spolupráce (od 1999…)

“My v 21. století” – vytvoření modelové ekologické školky (od 1998…)

“Pojďme si pomáhat – LETS” – rozvoj vzájemné občanské pomoci (od 1999…)

Spoluorganizátorka sborníku Růže mezi trním aneb ženy v politickém životě (1996), spoluautorka sborníku Peníze nebo život (1998), spoluautorka sborníku My a Evropa 21. století (2000), Život není na prodej (2001). Příspěvky ve sbornících: Nové čtení světa: Feminismus devadesátých let českýma očima. One woman přes 1999; Dialogy s budoucností, futurologická revue č. 8, 1999; Nadační fond maličkých Olomouc, 1999.

Je autorkou výukových seminářů “Myšlenka, slovo, čin”, řady článků a příspěvků pro rozhlas.