ODBORNÝ SEMINÁŘ

 

Odborný seminář
1.8.2000, Zemské noviny (Marie Haisová)

Odborný seminář o přípravě české ochrany životního prostředí na vstup do Evropské unie se konal v polovině července. Hostitelem byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu, spoluorganizátorem ministerstvo zahraničních věcí. Zásadní referáty přednesl ministr Kužvart, profesor Moldan, senátorka Seitlová, zástupkyně delegace Evropské komise, ředitel České inspekce životního prostředí a poslanec Ambrozek. Z řečeného mi nejvíce utkvěla poznámka o tom, že Česká republika potřebuje "vlastní pozitivní vizi", a také, že "volný obchod je pro Evropskou unii jakýsi svatý grál". Padla zmínka i o obalech na jedno použití, kterými jsme dnes zaplaveni, ačkoliv na západ od nás jsou v kursu vratné lahve. Prý naši byznysmeni nevěděli, když k nám technologie obalů na jedno použití dováželi, kam vítr fouká, neboť jim to naši politici neřekli. - V roce 1991 jsem si dopisovala s Českou národní radou právě o obalech na jedno použití. Poslanec Vlach mě tehdy poučil, že záleží na etice každého podnikatele, že oni nemohou zákon dopracovávat do detailu. Teď tedy sklízíme ovoce, respektive hasíme požár. Kolik stojí města a obce likvidace odpadu v porovnání k ceně reklamy nadnárodní firmy na výrobek v obalu na jedno použití, za jehož osud nenese žádnou odpovědnost? Volný obchod je božstvo, a tak žijeme, abychom obchodovali, namísto aby obchod sloužil životu. Vše se podřizuje prosperitě. Na zbytcích volných ploch zeleně vyrůstají nové supermarkety a my žijeme, abychom nakupovali a odhazovali odpad, který někdo musí likvidovat. Nadnárodní koncerny nám prostřednictvím reklam dokážou vsugerovat, co musíme kupovat, abychom byli šťastní. Daleko za byznysem lapají po dechu politici se svými žabomyšími sváry a po politicích natahují ručky nevládní organizace se snahou o ovlivnění zákonů, které popisují, jak si počínat při tom kterém hašení požáru. Na to, že by národní vláda dokázala rozpoznat, kam vítr vane, a stanovila preventivně pravidla a mantinely, na to čekáme marně. A zatímco v jižní Africe žádají aktivisté pětileté zmrazení používání geneticky modifikovaných organismů, aby se získal čas na prozkoumání veškerých sociálních, ekonomických a ekologických vlivů těchto modifikací, v Česku prošel v tichosti zákon o jejich patentování. Za deset let budeme zřejmě opět řešit problémy, které způsobili jiní, stejně jako dnes řešíme problém odpadů. Do jaké míry se chceme zaštiťovat unií a do jaké míry je Evropské společenství vlastně svobodné? Svobodné vůči "svatému grálu volného obchodu"?

NENÍ MOUDRÉ ZBAŠTIT VŠECHNO, CO NÁM NASERVÍRUJÍ

Není moudré zbaštit všechno, co nám naservírují
24.6.2000, Lidové noviny (Marie Haisová)

Máme právo se ptát, máme právo vědět. Od ledna je toto právo podepřeno příslušným zákonem. To je obrovská výhoda a moc nás malých, někdy zdánlivě bezmocných. Je pravdou, že nejdřív musíme něco vědět či aspoň tušit, abychom věděli, za čím jít, a pak také jak, jakou formou a koho se ptát. Co mně osobně dělá radost a mohu si to zjistit a jít za tím? Co jím, respektive, co se mi v budoucnu chystá na stůl. Třeba geneticky modifikované organismy (GMO) budou značené, aspoň s tím předkládaný návrh zákona počítá. Budou možná levné, ty genově urychlené a zvětšené produkty, svůdné pro zrak i peněženku. Já však mám před očima vize Dne trifidů a raději se GMO vyhnu a připlatím si na organicky pěstovanou zeleninu a ekologicky chovaná zvířátka od našich zemědělců. Posledně jsem zaslechla, že naši zákonodárci chystají velké daňové úlevy pro investory, kteří chystají investovat nad deset milionů. Co to má znamenat? Že v malé české kotlině budou mít stavaři supermarketů zelenou, kdežto drobní čeští podnikatelé jim budou moci akorát tak leštit za pravidelný měsíční obolos kliky? Na vídeňské konferenci o plánech vědců sDNA a nadnárodních společnostech, které výzkumy financují, jsem byla vyprovokována dotazem. Reprezentantka jistého významného nadnárodního koncernu se mě optala, jak uvést na český trh geneticky modifikovanou potravu bez emocí, jak šikovně zmanipulovat českou veřejnost, aby jí čokoláda s genetickou sójou chutnala. Odvětila jsem, že Češi půjdou do ulic, okamžitě poznají manipulaci a začnou se bránit. Lhala jsem vědomě. Vím od kamarádky, která sem přijíždí pravidelně z Anglie, jak je na první pohled poznat, že jsme národ manipulovaný reklamou, i nezkušený zrak se zorientuje v našem oblečení, v našich autech, co kupujeme, co říkáme, v co věříme. Nebudou Češi se svou servilní úctou k penězům, k analytickému poznání klínem, otvírači dveří do Evropské unie právě v oblasti GMO? Proč se tak vehementně tlačí na pilu, jde-li o údajné dobro? Což se dobrá věc neprosadí sama? V mládí jsem vykázala ze dveří otce, který mě přijel neočekávaně navštívit s taškami plnými darů a plnou peněženkou. Nestála jsem o dary, o peníze, moje svoboda a můj čas mi byly instinktivně bližší. Řekla jsem mu: "Ohlaš se příště a nech se pozvat, než do mého soukromí vpadneš." Několik let na mě nemluvil, než mu to došlo. S nadnárodními společnostmi u nás je to jak s chytrou horákyní. Kým byli pozváni, či se snad vecpali, využívajíce naší mladistvé demokratické nezkušenosti a s malým citem pro naši svobodu, náš prostor a čas? Ti nejagresivnější obsadili atraktivní historické domy v centrech měst, lukrativní prostory na jejich okrajích a teď našim dětem postupně prodávají spolu s hamburgrem inožičku od panáčka tak, aby toužilo po ručičce, hlavičce a tělíčku. Jeden hamburger za druhým, k tomu kokakola. Zdravá výživo a svobodo výběru, kde je vám konec? Právo na informace v konzumní společnosti je potřebná věc. Jenže, je si homo consumens, člověk pasovaný na spotřebitele, vědom toho, že podstata vědění dnes bude o tom, kdo a co s námi hraje své manipulační mocenské hry zas a znova?