| |
Prodej vody ohrožuje naši svobodu
Dýchat čistý vzduch, pít čistou vodu a jíst zdravé potraviny je
základním právem člověka, vycházejícím z toho, že bez vzduchu vydržíme
žít zhruba tři minuty, bez vody přežijeme sedm dní, bez potravy
asi třicet dní. Převládající filozofie tvrdí, že za peníze koupím
vše, výsledkem tohoto myšlení skrze zisky je však nemoc šílených
krav, nemoci dýchacího ústrojí, kardiovaskulární choroby. Nevíme,
co jíme. Odkud pochází a jak byly pěstovány potraviny na pultech
supermarketů. Koho dnes zajímá kvalita vzduchu, který dýcháme, a
kdo překazí plány našich volených reprezentantů, kteří chtějí svěřit
péči o naši vodu zahraničním investorům? Je zde námitka, že čeští
otcové přece pijí pivo, české matky mají svobodu vybrat dětem mezi
Coca- Colou a Pepsi Colou. Česká legislativa ošetří prodej vody
stejně spolehlivě, jako ošetřila bankovnictví a privatizaci. Voda
je přírodní zdroj, který zde byl - dokud jej lidstvo nezaneřádilo
- zdarma a k dispozici prakticky všude. Já osobně jsem před lety
pila vodu z Vltavy pár kilometrů od jejího pramene, i dnes stojí
u studánek v Kunratickém lese či plzeňských Doudlevcích fronty lidí
s taškami plnými PET lahví a vírou, že snad tato chlorem neošetřená
voda bude mít zázračné účinky. V minulosti bývaly v dobách válek
nejzranitelnější zdroje pitné vody, vždyť stačila kapka jedu a otrávila
celou studnu. S hravostí sobě vlastní se nyní chystají naši politici
prodat za pár miliard naši studnu tomu, kdo dá víc. Jak to, že v
časech, kde vlastnictví je božstvem, se Češi chystají vzdát klíčů
k jednomu ze svých nejcennějších zdrojů, kterým je zdroj pitné vody
pro více než desetinu obyvatelstva? Zatím. Argument, že na údržbu
vodovodních řadů nejsou finance, neobstojí. Každou chvilku cpe vláda
miliardy do mizerně řízených bank, které nedělají nic jiného, než
točí peníze, či velkoryse podporuje zahraniční investory. Čeští
politici jsou krátkozrací a vrhají národ do nové diktatury, ve které
nebude ohrožena svoboda slova, ale svoboda rozhodování o tom, co
budeme pít, co jíst i co budeme dýchat. Nejen my, ale inaše děti.
Marie Haisová, Agentura GAIA, Praha, Zemské noviny, České slovo,
21.2.2001
|
