| Ženy
a muži – věčné téma
O moci a možnostech v čase a českém prostoru
s britsko-českým spisovatelem Benjaminem Kurasem
Pane Kurasi, nedávno se v českých novinách objevily Vaše články,
ve kterých se vyjadřujete k ženám a mužům. Pochopila jsem správně,
že byste rád, aby se ženy ujaly moci, neboť muži jinak tento svět
zničí?
To ano, jenže k moci potřebujete hodně silnou hroší kůži. Doporučoval
bych rychle ji pěstovat. Čímž nemyslím bezohlednost, nýbrž emoční
anestézii. Prostě věci a lidi nebrat moc vážně, nenechat si je lézt
pod kůži. Hlavně ne ty mužské. Jakmile ji budete mít, moc se vám
poddá a muži vám ji rádi předají. Necítíte, jak jsou už z ní unavení
a jak by se jí rádi zbavili, kdyby to nepokládali za pokoření a
porážku a kdyby neměli strach, že je budete vy pokládat za slabochy?
Vymyslete pro svoje muže něco, co by jim dávalo pocit mužnosti,
uspokojení a užitečnosti a nechte je se v tom svobodně piplat. Nekecejte
jim do toho, nesekýrujte, neopravujte, nepomáhejte a nehecujte je
k potřebě se před vámi vytahovat. Muž je člověk jeskynní, potřebuje
si často do jeskyně zalézt, mudrovat a tvořit něco záhadného. Že
z toho málokdy vyleze co kloudného, je částečně tím, že ho vyrušujete,
než něco stačí dotvořit. Pak se nedivte, že se vzteká a nic jiného
než moc mu nezbývá. Zkuste se aspoň část času soustředit na něco
jiného, než na mužské a jejich problémy či nedostatky.
Krásná teorie. V praxi Vám doložím - jen z vlastního života trochu
jinou zkušenost. Několik let jdu svoji cestou. Organizuji to, co
považuji za důležité, obklopuji se lidmi, kteří jsou pozitivní,
konstruktivní, mám koníčky, ze kterých se těším. Co se manžela týče
čelím stálé kritice, hodnocení, žárlivosti, “podmínkám”… Zašlu to
tak daleko, že je žádost o rozvod u soudu. Přičemž většinu našeho
společného života, po nastěhování se do čtyřpokojového bytu byl
“zalezlý” ve své “jeskyni”. Jak to, že není rád, že se soustředím
na něco jiného než na něj?
Do existujících a dosud nezakončených vztahů, které se mě přímo
netýkají, zásadně nekibicuji.
Moc je sice gramaticky rodu ženského, nicméně prakticky je tvrdá,
mužská, hierarchická a soutěživá. Jak si v této hře dokážete ženy
- ta milá, přátelská, laskavá, sdílná stvoření představit?
Snadno. Stačí číst Margaret Thatcherovou a cokoli o ní.
Je považována za tvrdší než všichni muži dohromady.
Ne nadarmo se o ní říkávalo, že mezi britskými politiky ona jediná
měla koule.
Co odpovíte, když Vás někdo označí za feministu?
Ze všech těch “-istů”, za které mě už různí lidé označili, to pokládám
za nálepku nejlichotivější.
Ve své knize “Češi na vlásku” píšete o českých ženách a servisu,
který poskytují mužům. Ten servis je v Čechách od žen očekáván,
jak je tomu v Británií a jak je tomu u Vás osobně?
Britové ve svých ženách nehledají služky, nýbrž kamarádky. Taky
se jim moc nepiplají v emocích a nepřikazují jim, co dělat – a to
je vzájemné. Oba si vzájemně mnohem víc tolerují prohřešky, poklesky
a pitomosti a nedělají z nich velké drama. Středoevropanovi to může
připadat trochu plytké nebo povrchní, ale to je jenom zdání. Berou
to spíš jako komedii než melodrama. Hodně se při tom chechtají.
Teda při tom, myslím skutečně při tom. A jak že je tomu u mě osobně?
Jak kdy. Jsem muž poměrně přizpůsobivý a snažím se vyhovět. Ten
český servis nevyžaduji, ale když se mně nabízí, nebráním se mu,
abych neurazil.
Roztomilé. Nebráníte se servisu, abyste neurazil. To mi připomíná
přístup šéfů nadnárodních koncernů, kteří, když se někde nabízí
nezprivatizovaná voda, nevytěžené zlato, nezastavěná plocha, tuto
šanci prostě využijí. Zahraniční investoři by Českou vládu urazili,
kdyby o naši zem nejevili zájem.
Jinak je moc sympatické, že se Britové při tom chechtají. Jaký
vliv přisuzujete atmosféře a prostředí, které nás obklopuje a každodenně
na nás působí? Měl byste odvahu žít v dnešních Čechách? Myslíte
si, že byste neztratil smysl pro humor?
Každodenní prostředí má vliv mohutný, jenže nesvádíme tím zase
odpovědnost za sebe na někoho nebo něco jiného? Jako že to prostředí
se vytváří samo od sebe? Odvahu žít nejev v Čechách, nýbrž i na
Moravě, jsem ztratil v roce 1968 a dosud se mně nevrátila. Takže
jsem vlastně zbabělec. Ten dlouho pracně piplaný humor tam ztrácím
přibližně šestého dne každé návštěvy. Takže nemohu vyloučit, že
nežít třicet tři roky v Británii, byl bych asi člověk nudný.
Kde si myslíte, že by ženy už tak přetížené, měly brát čas na další
společenskou roli, kterou jste pro ně vymyslel?
Ten čas by se dal ušetřit na těch dlouhých hodinách a dnech sebepochybování,
přizpůsobování a snah dělat věci po mužském způsobu, teda tak, aby
mužským konkurovaly. Tam je ta největší ztráta času.
U žen určitě. Ale mužům by trocha sebepochybování a přizpůsobování
se neškodila. Nemyslíte?
Nesmírně by prospěla i poučila. Vřele doporučuju.
Dívčí válkou se ke společenské změně asi nedopracujeme. Co kdyby
se muži trochu umírnili ve svých společenských ambicích a naopak
přidali, co se týče domácích povinností a prací, které z nějakých
záhadných důvodů nezahrnují do HDP?
No vidíte, a už jste zase vedle. Samé co kdyby. Už zas čekáte od
mužů, že udělají tohle či tamhleto a vystříhají se onoho. Touto
samotnou maličkostí jim odevzdáváte moc. Moc nezískáte tím, co někdo
jiný udělá či neudělá, nýbrž tím, co uděláte nebo neuděláte vy.
Když vás něco dělat netěší, tak to nedělejte. Jak se s tím mužský
vypořádá, je jeho problém.
Jaké zase? Kde jsem byla vedle? Když mě netěší umývat WC po mužích,
tak ho neumyji. Když mě netěší vynášet po mužích odpadky, tak je
nevynesu, když mě netěší po mužích uklízet binec, tak ho nebudu
uklízet. To radíte. Mužským je bordel úplně lhostejný. Vždyť se
podívejte všude kolem, tam, kde ženy nestačí svými možnostmi dávat
věci do pořádku. Projděte se po pražské ulici za turistickou zónou.
Pokochejte se asfaltem, betonem a všude přítomnou špínou. Mužský
se s tím vypořádá, ale mně to vadí. Děti v tom vyrůstají, mládež
je tím deprimována… Získám moc tím, že vezmu smeták a budu uklízet?
Problémy je lepší řešit teprve, až nás přejde zahořklost, třebas
i oprávněná. Dokud jí dovolujeme nás ovládat, každý pokus o řešení
vytváří nové problémy. Což nabízím jako odpozorovanou zkušenost,
ne jako moralistní kázání.
Stal jste se čestným členem občanského sdružení Agentura GAIA.
Jaké jsou Vaše motivy?
Ukecala mě k tomu jedna zajímavá ženská. A doufám, že se tam naučím
něco nového.
V rámci tohoto občanského sdružení probíhá projekt “Čas je život”
o rovných příležitostech ve vztahu k času, který muži i ženy mají
pro sebe a pro službu veřejnosti a svému nejbližšímu okolí. Vy si
opravdu myslíte, že máme stejnou startovací čáru, stejné podmínky?
Nemáte, ale o to máte větší šance to někam dotáhnout. Když se podíváte
na seznam těch nejúspěšnějších lidí všech dob, zjistíte, že většina
z nich měla horší začátky než jejich konkurenti. Když začnete zkoumat,
jak se jim to podařilo, zjistíte, že právě ty nevýhodné podmínky
je přinutily vytvořit si sebekázeň či rutinu, která jim pak usnadnila
vydržet v tvrdých podmínkách a nevzdávat naděje. Tvůrce vesmíru
odjakživa fandí zotročeným, utlačovaným a ponižovaným. Kdo nevěří,
ať si přečte Exodus, ten od Mojžíše.
Jaké vzory samostatných žen byste vedle Margaret Tchatcherové ještě
mohl doporučit?
Desítky bych mohl hned tak třepat z rukávu. V Anglii třeba Lady
Godiva v 11. století. Její manžel byl vydřiduch, který ždímal poddané
na daních a ona na protest proti jeho vysokým daním projela na koni
městem úplně nahá s dlouhatánskými vlajícími vlasy. Vyhrála a daně
se poddaným snížily. Anglický malířský romantismus 19. století si
ji rád brával jako jeden z populárních námětů. Přes půl tisíciletí
předtím taktéž v Británii Lady Bodicea, keltská vojevůdkyně, která
Římanům zatápěla nejmíň tak, jako Žižka křižákům. Ve Francii Johanka
z Arku. V biblických dějinách Ester, která zachránila národ před
pogromem. V moderní době tucty skvělých spisovatelek, od sester
Bronteových přes Agathu Christie po J.K.Rowling. Ze světových političek
se Thatcherové vyrovnají Golda Meir a krásná pani Banadaranika,
za jejíž vlády se chlapi na Srí Lance ještě nevraždili, protože
z ní měli vítr. Z duchovních osvícenkyň Madame Blavatsky. Kolik
na ně ještě máme místa? Jak vidíte, já ten feminismus mám dobře
vymakaný.
To vidím. Kolik procent z celkové populace jsou samostatné ženy?
Vyšla v Čechách encyklopedie sto lidí, kteří nejvíce ovlivnili svět.
Není mezi nimi ani jedna žena. Znáte Eunušku od Germaine Greerové
a Globalizovanou ženu od Christy Wichterich?
Ženy ovlivňují svět nenápadněji, zato ale důkladněji. Taky mají
větší smysl pro pospolitost než touhu po osobní slávě. Asi se už
nikdy nedovíme, kolik z práce Curieových bylo od Joliota a kolik
od Sklodowké. Ale chcete-li příklad, kde ženy přispěly, právě svým
smyslem pro pospolitost, k upevnění demokracie a občanských práv,
vezměte si sufražetky. Greerovou znám už desítky let, dnes ale i
ona tu svou stěžejní knížku pokládá za zastaralou, alespoň to na
veřejnosti tvrdívá. Wichterich neznám, ale dávám si ji na seznam
povinné četby. Ze všech žen, o kterých vím, globalizaci asi nejlíp
rozumí Anita Roddick. To je jedna z nejúspěšnějších a nejetičtějších
podnikatelek, zakladatelka globálního businessu ekologické kosmetiky
Body Shop. Jenomže ta se spíž zabývá planetou celkově, než ženou
výlučně. Taky se proslavila rčením, že za každou úspěšnou ženskou
stojí muž bez mindráku. Tím myslela hlavně svého manžela, který
jí pomohl podnik postavit na nohy, ale všechnu slávu ponechal jí.
V čem byste mohl jít českým mužům příkladem nejen slovy, ale i
činy?
Nechci být nikomu žádným příkladem. Každý ať se s tím potýká sám.
Děkuji mockrát. Moc hezky se s Vámi povídá. Tím jste, myslím, dost
velkým a dobrým vzorem. Většině českých mužů bych takovéto otázky
vůbec nemohla položit. Marie Haisová
Děkuji i já. Většině českých žen bych se neodvážil na takové otázky
odpovědět.
Benjamin Kuras
Narozen 4.4.1944 Zlin, od roku 1947 Olomouc, kde žil do konce studia
anglistiky na UP v roce 1967. Od roku 1966 literárně přispíval do
rozhlasových pořadů ČR Ostrava. V roce 1968 půl roku redaktorem
anglického vysílání Československého rozhlasu Praha. V září 1968
emigroval do Londýna, v roce 1969 nastoupil do české redakce BBC
World Service, kde pracoval 5 let na plný úvazek, a ještě do roku
1989 jako pravidelný externista, už na volné noze jako spisovatel
a překladatel. Britský občan od roku 1974.
První Kurasovu anglickou rozhlasovou hru Anthony and Francis Are
Alive vysílala BBC v roce 1976 a měla řadu repríz v překladech v
Německu, Itálii a Izraeli. V roce 1977 londýnské divadélko Soho
Poly uvedlo jednoaktovku Friday Murder, kterou později převzal rozhlas
BBC, několik německých rozhlasových stanic, Itálie, a izraelský
rozhlas. Díky své hlavní postavě, londýnskému Davidu Goldbergovi,
se tato hra na návrh rozhlasových dramaturgů německých a izraelských
stala základem pro sérii 6 detektivek, z nichž tři Kuras napsal
na zakázku a pro světové premiéry izraelského rozhlasu v letech
1983-85.
Friday Murder (BBC 1977)
Blasting in Progress (Israel 1983) - Český rozhlas ji vysílal pod
titulem Pozor třaskaviny v roce 1998
Milk and Honey (Israel 1984)
Russian Salad (Israel 1985)
Goldberg, New York (Saarbruecken 1988)
The Golden City (Saarbruecken 1997)
Celkem se Kurasovi hrálo 15 her v šesti zemích.
Od roku 1990 Kuras přispívá do českých periodik: Respekt, Bajt,
Český deník, nejnověji Lidové noviny a Profit. V pražských nakladatelstvích
Baronet, Linde a Evropský literární klub vydal tyto knihy:
Czechs and Balances
Češi na vlásku
Business je byznys
Anglie je na houby
Jak přežít padouchy
Nebýt Golema
As Golems Go
Je na Marxu život?
Is There Life on Marx?
Deník viruse aidsu (2001)
Pryč s prašivkami (2001)
Antonín a František jsou naživu (20010
Marie Haisová
Narodila se 12.4.1951 v Klatovech. V roce 1971 absolvovala Střední
ekonomickou školu v Klatovech, dva roky studovala na Lidové konzervatoři
a v 1973-1978 soukromě studovala tomistickou filozofii. V devadesátých
letech absolvovala několik vzdělávacích kurzů a v roce 1998 ukončila
Master of Business Administration (M.B.A.) na Sheffield Hallam University.
Pracovat začala v roce 1968 jako sekretářka obchodního náměstka
v Kozaku Klatovy. V letech 1970-1979 byla referentkou v Pozemních
stavbách Praha. Poté byla až do roku 1988 v domácnosti, vychovávala
syny Jana (1979) a Petra (1983). Uklízečka v mateřské škole (1988-89).
Sekretářka v osobním sekretariátu prezidenta Václava Havla (1990-1992).
Pak asistentka náměstka generálního ředitele České pojišťovny (1992).
Plně se začala věnovat ochraně životního prostředí jako ředitelka
Kanceláře Zeleného kruhu (1993-1997), ředitelka Nadace Sue Ryder
(podzim 1997), nyní jednatelka vlastní nevládní organizace, Agentury
GAIA, kde se věnuje programům Zeleň je život, Ženy a životní prostředí,
Peníze nebo život.
Je realizátorkou těchto projektů:
“Zelený dům” – kampaň za vyjmutí DDM a sídla ekologických iniciativ
z privatizace (1994)
“Zelená střecha” (1995)
“Zelená obec” - výsadba stromů na různých místech Prahy (1996-2001)
“Růže mezi trním” – mezinárodní konference o významu žen v politice
(1997)
“Libkovice zdař bůh” – analýza situace v severních Čechách (1996)
“Pověz, kdo je nejkrásnější I” – přístup politiků k otázkám životního
prostředí (1996)
“Peníze nebo život” – mezinárodní konference o alternativách ke
konzumnímu způsobu života (1996)
“Ekologická cesta do společné Evropy” – vzdělávací programy pro
školy (1999)
“Život není na prodej” – mezinárodní konference na téma “Ženy,
děti, příroda jako alternativa k politice WB, IMF a WTO. (2000)
“Čas je život” – informační a osvětový projekt na téma rovných
příležitostí (2001)
“Znáte svůj prostor?” - rozvoj komunitní a sousedské spolupráce
(od 1999…)
“My v 21. století” – vytvoření modelové ekologické školky (od 1998…)
“Pojďme si pomáhat – LETS” – rozvoj vzájemné občanské pomoci (od
1999…)
Spoluorganizátorka sborníku Růže mezi trním aneb ženy v politickém
životě (1996), spoluautorka sborníku Peníze nebo život (1998), spoluautorka
sborníku My a Evropa 21. století (2000), Život není na prodej (2001).
Příspěvky ve sbornících: Nové čtení světa: Feminismus devadesátých
let českýma očima. One woman přes 1999; Dialogy s budoucností, futurologická
revue č. 8, 1999; Nadační fond maličkých Olomouc, 1999.
Je autorkou výukových seminářů “Myšlenka, slovo, čin”, řady článků
a příspěvků pro rozhlas.
|
