Pusťme ženy do hry, dají společnosti novou vizi
Kandidovala jsem letos ve volbách jako nezávislá na kandidátce
Strany zelených, která má v zahraničí pravidlo 50:50. V Čechách
není údajně dostatečný počet aktivních žen pro dodržování tohoto
pravidla. Byla jsem druhá, třetí byla také žena, členka strany.
Jako první byl na kandidátce muž. Přesně podle vtipu, "když
se sejdou dvě ženy a jeden muž, kdo bude řídit? A když se sejdou
dva muži a jedna žena, kdo bude vařit kávu a psát zápis?" Před
léty jsem se zamýšlela nad spojitostí mezi ekologickou krizí a těmi,
kteří vládnou, a dávala jsem si dohromady mnohé souvislosti. Abych
nebyla jen paní chytrá, která ví, jak by co mělo vypadat, tak jsem
šla se svou "kůží na trh" a kandidovala jako nezávislá
na všech úrovních. Nejzajímavější byla kandidatura do historicky
prvních voleb do Senátu. V domažlickém okrsku kandidovalo pět mužů
a já coby jediná žena. Skončila jsem šestá. Znamená to, že jsem
byla nejhorší?
On vepředu, ona v koutě
Z manažerské školy si pamatuji obrázek, který dokumentoval, jak
rozdílně jsme vnímáni. Na obrázku byli dva uchazeči o ředitelský
post. Muž a žena. Aniž by o nich bylo cokoliv známo, byl muž automaticky
zakreslen jako vysoký v popředí a žena jako maličká vzadu v koutě.
Tak se totiž podvědomě vnímáme. "On", velký vpředu, "ona",
malá vzadu. Kolik úsilí musí žena vyvinout k tomu, aby se dostala
z onoho pomyslného kouta dopředu, na stejnou rovinu společenské
vnímatelnosti, tam, kde stojí muž automaticky tím, že je muž? Ke
svému "feminismu" jsem přicházela postupně, když mi docházelo,
jak se mně nadřízená rada nedokáže dohodnout, neboť z celkového
počtu devíti bylo sedm mužů, kteří měli sedm pravd. Z nekonečných
a nekončících diskusí měla vyplývat strategie pro mě, výkonnou ředitelku.
Z nouze jsem dala dohromady skupinu žen a začaly jsme samostatně
vytvářet konkrétní a praktické projekty, u kterých byl viditelný
a měřitelný výsledek. Zajímavé bylo, že ženy přicházely i tehdy,
když jsem nemohla zaplatit. Byly spokojené, když viděly dobře odvedenou
práci a radost druhých. Teorie říká, že ve společnosti jsou tři
roviny myšlení a z něj vyplývající společenské role: leader, manager
a producer. Jestliže je některá z rolí ve společnosti oslabena nebo
úplně chybí, pak společnost z problémů nevychází. Zažila jsem skvělou
organizaci, kde generální ředitelkou byla žena, výkonným ředitelem
muž, pracujícími byli muži i ženy. Když se před časem říkalo, že
česká vláda nemá vizi, proč tomu bylo? Při výběru lidí na vysoké
posty se nebere v úvahu jejich schopnost kombinovat a dávat do souvislostí.
Žena, která dá život dítěti, mu ho dá s perspektivou, že dítě prožije
život v určité časové perspektivě - má vizi o jeho budoucnosti.
Zkušenost s výchovou, péčí o domácnost, vzdělání, zdraví, čistotu
učí myšlení v souvislostech.
Co ví dárkyně života
V citlivém tématu mužských a ženských rolí používám terminologii
převzatou z orientální filozofie: mužský a ženský princip. K ženskému
principu se přiřazují vlastnosti, jako je pozitivní přístup k životu,
láska, péče, starostlivost, důraz na bytí, nikoliv na vlastnění,
vnímání ve vztazích a souvislostech. Dále to je smysl pro rovnost
oproti hierarchické nadřazenosti, porozumění na základě empatie
a intuice. Dárkyně života ví, jak je obtížné život dát a vypiplat
a jak snadné a rychlé je zabít. Ženy se považují za součást přírody,
nepokládají přírodu jako něco vně sebe, a tak stav našeho světa
by vypadal jinak, pakliže by do "hry o svět" vstoupily
či jim to bylo dovoleno ve výraznějším počtu. Mezi ženské principy
totiž patří citlivější a šetrnější zacházení nejen s přírodou, ale
i s lidskými, časovými a finančními zdroji.
Autorka je ředitelkou Agentury GAIA
Mladá fronta DNES, 1.8.2002
|
 |
