SYNDROM VYHOŘENÍ

  Cítíte se být unavení tak, že vás nic nebaví? Z bezmezné aktivity upadáte do absolutní letargie? Jste ohroženi syndromem vyhoření.

Vyhoření může potkat kohokoliv, lékaře, učitele, řidiče autobusu, poradce, osoby v domácnosti nebo studenty, nevyhýbá se mladým ani starým a nezávisí na společenském ani finančním postavení. Nepostihuje neurotiky ani psychotiky, ale lidi, kteří nikdy předtím žádné emocionální ani duševní poruchy nezaznamenali. Jediné společné znamení je, že jejich program je pořád plný a vždy dělají víc, než jejich práce vyžaduje.

Osobní zkušenost. Myron D. Rush vycházel při psaní knihy Syndrom vyhoření, která poprvé vyšla v USA před patnácti lety, z osobní zkušenosti. Popsal, jak se z úspěšného manažera, který byl pořád na cestách, rozbíhal stále nové podniky, pořádal semináře, psal knihy, stal izolovaný člověk. Začal se doma zamykat, vyvěšovat telefony a stranit se lidí. Z přílišné zaměstnanosti došel ke stavu, kdy nechtěl o žádné práci ani slyšet. Dostal se do stadia duševní, citové, tělesné a duchovní vyčerpanosti. Došlo to tak daleko, že prodal svůj podíl ostatním partnerům a rezignoval. Jeho sebedůvěra byla ta tam, jeho cíle se rozplynuly. Nepoznával sám sebe, ačkoliv syndrom vyhoření znal od svých klientů, a působil jako psychologický poradce lidí, kteří tímto syndromem trpěli.

Kandidujete na vyhoření? Autor uvádí pomůcku, podle které můžete určit, zda trpíte symptomy vyhoření. Jde o jakýsi průzkum, který poskytuje obecná vodítka k rozpoznání stavu vyhoření. Symptomů je dvacet, můžete hodnotit známkou 1-5 podle toho, jak dalece se s výrokem ztotožňujete. Hůř se soustředíte? Stále více zjišťujete, že se vám ráno nechce z postele? Je pro vás obtížnější riskovat? Autor vychází z americké situace, která byla založena na puritánské pracovní etice, kde byla tvrdá pracovitost dávána za vzor. Spojené státy se staly zemí mnoha příležitostí, byly obdařeny dostatkem cílevědomých a výkonných lidí, kterým nechyběla vlastní motivace, jsou však těmi nejagresivnějšími soupeři světa. To také vysvětluje, proč vyhoření je právě tam velkým problémem. Mezi deset nejběžnější příčin stavu vyhoření patří pocit nutkání, neschopnost přibrzdit, snaha udělat si všechno sám, přehnaná pozornost cizím problémům, soustředěnost na detaily, nereálná očekávání, příliš velká rutina, nesprávný pohled na priority svého života, špatný tělesný stav a odmítání ze strany druhých.

Bůh a Satan. Myron D. Rush je věřící člověk a syndrom vyhoření považuje za ďáblovo dílo. Cituje z Bible, kde nachází příklady vyhoření i u starozákonních postav. K vyhoření přispívají další vlivy, jako je společnost, zaměstnání, naše osobnost a povaha. Ve společnosti jde o soutěživost, která nutí lidi ke stále větším výkonům. S ní souvisí touha po úspěchu, kariéře, boj o posty a rychlý technologický rozvoj. Důležitou úlohu hrají v případě vyhoření výkonných dříčů i jejich nadřízení a nedostatečný manévrovací prostor pro tvořivé lidí, kteří potřebují nové podněty a stereotypní zaměstnání je neposkytuje. Co se povahových rysů týče, pak kandidáty na vyhoření jsou lidé s pevnou vůlí a odhodlaností, kteří se neradi vzdávají a nepřiznávají porážku, čímž často překračují hranice svých možností. Také rozhodnost, přesvědčení o soběstačnosti, přemrštěná sebedůvěra, perfekcionalismus, přeorganizovanost a častý odpor k pravidlům hrají své. Vysoce výkonní jedinci nesnesou představu selhání. Vynakládají veškeré úsilí, aby si zajistili úspěch, za který jsou ochotni zaplatit jakoukoliv cenu, přestože touto cenou bývá často fyzická a emocionální únava či přímo vyhoření. Nejhoršími nepřáteli jsou workholici sami sobě, jejich povahové rysy jsou hlavní příčinou jejich vyhoření.

SYNDROM VYHOŘENÍ

Boj se syndromem. Důsledkem vyhoření je ztráta smyslu života, ztráta pozitivního vnímání sebe sama, pocit osamocenosti, zášť a hořkost, celková beznaděj. Autor říká, že k boji s vyhořením člověk potřebuje pomoc druhých, těch, kteří vyhoření a procesu následné rekonvalescence přesně rozumějí. Pokud není po ruce kvalifikovaný laik, bude nezbytný odborný poradce. V každém případě ten, kdo se poradenství ujme, musí být nesmírně trpělivý a důsledný v tom, že povede dotyčného k osobní zodpovědnosti a budování sebedůvěry. Je třeba počítat s tím, že léčba trvá dlouho a nelze očekávat příliš brzy příliš mnoho. Také je nutné počítat s rodinou oběti a poskytnout pomoc i jí. Rodina totiž musí dávat dotyčnému najevo, že v něj nepřestává věřit, měla by mu prokazovat lásku i tehdy, když si ji nezaslouží, zajímat se o jeho postup a pokrok, dávat najevo, že nevadí, když se mu něco nepovede, nenutit k úspěchu, nepoučovat, nesnažit se nahradit poradce jako autoritu. Součástí ozdravného procesu je samozřejmě změna životního stylu, čas pro odpočinek a rekreaci. Ačkoliv se může zdát, že syndrom vyhoření není zásadní problém, kterým se například manažeři našich firem musí nyní zabývat, příběh vyčerpaného workholika je připomínkou potenciálního rizika. Autor věří, že situaci vyřeší příklon k Bohu. Ateistické a kritické čtenáře mohou nabízené závěry odradit. Nicméně i přes určitý skepticismus, pokud jde o způsob pomoci při syndromu vyhoření, jde o ojedinělou knihu na našem knižním trhu, kterou je dobré znát. Já si při čtení pomáhala tím, že jsem Boha nahrazovala přírodou a náboženská dogmata konfrontovala se znalostmi psychoanalytických výkladů naší kulturní mytologie.

Marie Haisová

Ekonom, 29.5.2003