Žižka s Kozinou budou mít v září navrch
28.4.2000, Lidové noviny (Marie Haisová)
V souvislosti s nadcházejícím setkáním skupiny Světové banky a
zástupců Mezinárodního měnového fondu (MMF) se hojně hovoří o protestech,
které setkání těchto finančních globálních institucí téměř tradičně
doprovázejí. V minulém roce se ve Spojených státech konala konference
WTO. V té době jsem v Seattlu byla a účastnila jsem se happeningů
lidí všech věkových kategorií, setkání v kostelech se zástupci církví
i na ulicích s odboráři. Demonstranti vytvořili mírový řetězec tisíců
lidí všech barev a národů. Všechny tyto akce silně převládly nad
sporými projevy vandalismu, které paradoxně a globálně ovládly světová
média. Otázku zářijového zasedání MMF v Praze jsme nedávno řešili
u oběda ve školní jídelně. Protože se tato škola nachází na trase,
kterou budou delegáti projíždět ke Kongresovému centru, hovořilo
se o mimořádných prázdninách pro žáky, o zatarasené magistrále,
o ostřelovačích, kteří budou ze střech domů sledovat a zneškodňovat
případné teroristy. V Seattlu jsem sice ostřelovače neviděla, ale
asi nemám takové pozorovací schopnosti. Ze stejných důvodů jsem
si nevšimla ani žádného teroristy, nikoho takového jsem tam nepotkala.
Svým spolustolovníkům u oběda jsem také vyprávěla o tradici amerického
nenásilného protestu, o tom, jak lidé na ulici přesně věděli, co
dělat jako první krok a jaké kroky budou následovat. Byli to běžci
na dlouhé tratě a to, že skončili ve vězení, kde pokračovali hladovkou,
byl z jejich strany předem promyšlený cíl. Vydržet týden na ulici
není žádná slast ani při sebelepším počasí. To už musí být motivace!
Jediný muž, který mezi námi u oběda seděl, mi skočil do řeči poznámkou:
"Prosím vás, co nám to tady vykládáte o Martinu Lutheru Kingovi
a Americe, cožpak my nemáme našeho Jana Husa?" Vedle sedící
kolegyně pokračovala: "A co Žižka a husitské hnutí?" Což
pověsti o Janu Sladkém Kozinovi, Nikolu Šuhaji loupežníkovi a Jánošíkovi
neprovázely naše dětství? Jak zářní hrdinové naší historie chránili
chudé, bohatým brali a bezmocným rozdávali?! "Peníze vládnou
světu," pokračoval muž u oběda, "tak tomu bylo, je a bude."
Bohužel se mi to jeví stejně, je však velkou chybou lidstva, že
začalo tento pouhý nástroj a prostředek tak silně vnímat. Peníze
původně sloužily ke zjednodušení směny, dnes vládnou globálním dolarem
celému světu. Peníze se staly lidstvu modlou. Lidé si je navzájem
závidí, kvůli penězům se přepadají, loupí i vraždí. Poměr k penězům
přetvořil v globálním světě náš poměr k druhým lidem ik životu jako
takovému. Kromě přírody a práce v domácnosti se jimi oceňuje snad
téměř vše. Když sleduji diskuse a plány protestujících proti finančním
mocným, ptám se, zda je zasedání skupiny Světové banky a zástupců
MMF setkáním lidí, pro něž jsou peníze prostředkem, sluhou k dosažení
větší spravedlnosti na Zemi, nebo jsou jim peníze životním cílem,
pánem, jemuž se klaní a za nímž jdou, ber, kde ber? Tato jednoduchá
otázka nebyla nikdy nikým zodpovězena a doložena přesvědčivými argumenty.
Nestane-li se tak v dostatečném časovém předstihu před zářijovým
zasedáním MMF v Praze, pak se dá předpokládat, že potomci Husa,
Žižky, Koziny, Nikoly Šuhaje, Jánošíka a Martina Luthera Kinga budou
mít navrch.
|
 |
